„Mami, tati, já bych si moc přála štěně…“ Ale do paneláku? A bude tam spokojené? A jaké plemeno? Malé nebo velké? A s rodokmenem nebo voříška?

A tak jsme dali hlavy dohromady, zainteresovali příbuzné, kamarády a jejich kamarády a nakonec k nám do rodiny na vánoce 1997 přibyla Betynka – nádherná trikolorní fenečka amerického kokršpaněla Beauty z Mesačného svitu od paní Hatalčíkové z Banské Bystrice. Okamžitě se ve svém novém domově zabydlela a u nás se začalo všechno točit kolem nového člena rodiny. Nakoupili jsme spoustu knížek a hltali informace, jak se správně o štěně starat, jak ho vychovávat …. Stále jsme však měli pocit, že musíme štěňátku dopřát odborný výcvik. Aniž bychom tušili, co výcvik obnáší, navštívili jsme místní kynologický klub. Než jsme si domluvili termíny tréninků, naše pětiměsíční Beauty si jen tak ze zvědavosti přeběhla „kladinu“ i „áčko“ - a bylo rozhodnuto. Tak jsme objevili kouzlo zvané agility.

Agility Betynku opravdu zaujaly a pro nás se stalo srdeční záležitostí. A když už je šikovná, proč nezkusit vzít ji na výstavu? Jenomže s americkým kokršpanělem to není jen tak – nejenže se musí umět chovat v kruhu, předvést v postoji i v pohybu, ale musí být také perfektně připraven i exteriérově. A tak jsme se začali učit stříhat, česat, kartáčovat, koupat, šamponovat a fénovat… Moc mi pomohla Evička Nepomucká, která nám Beauty nejen sehnala, ale snažila se mne naučit i správnou úpravu amerického kokršpaněla a předat nám začátečníkům potřebné rady a informace. Za vše, co pro nás udělala, jí budu napořád moc vděčná.

Agility Betynku zaujaly opravdu víc než koupání, česání a fénování a na dlouhých procházkách do přírody navoněnou čistou srst vždy s chutí „přeparfémovala“ čímkoliv, co jí přišlo do cesty, ať už to byla mrtvá ryba u řeky, přejetá žába na cestě nebo usušená žížala, zkrátka cokoliv zajímavějšího než náš voňavý kondicionér. V lese byla jako doma. A tak jsme začali s naším kamarádem - myslivcem Vláďou Prchalem a jeho lovecky vedenými psy chodit na nedělní vycházky do lesa, abychom prověřili Betynčiny lovecké vlohy a zúročili perfektní pracovní povahu. Ačkoliv nosila domů v dlouhé srsti půl lesa, byla nesmírně šťastná a spokojená. Když mohla prohánět srnky a zajíce, stopovat, jen tak si slídit a volně se pohybovat tím voňavým rájem lesa, prostě „pracovat“. Záhy jsme, díky skvělé a obětavé přípravě s Vláďou, úspěšně složili barvářské zkoušky, zkoušky vloh, zkoušky ovladatelnosti psa a také absolvovali povinné výstavy pro uchovnění naší milované fenečky. A potom jsme, plni očekávání a s notnou dávkou trémy, poprvé vyrazili na závody v agility - s Betynčiným temperamentem byly začátky všelijaké, jen ne jednoduché. Postupně jsme sbírali zkušenosti, učili se na každém závodě a začaly se dostavovat i úspěchy. Víkendy u babičky se střídaly s víkendy na závodních parkúrech. Našli jsme zde spoustu nových přátel a kamarádů, se kterými se rádi potkáváme nejen na závodech, probíráme novinky z oblasti našeho společného koníčka a předáváme si vzájemně nově nabyté zkušenosti. Časem jsme zjistili, že agility běhá poměrně hodně kokršpanělů a protože jsou také šikovní, rozhodli jsme se i pro ně uspořádat samostatné mistrovství republiky. Tato myšlenka i následně I. ročník zaznamenal veliký ohlas a letos (2012) již proběhl 10. ročník.

Roky ubíhaly a my se ocitli před rozhodnutím, zda dopřát Beauty a také trochu nám miminka. Zvládneme to my? O Betynce jsme vůbec nepochybovali. A co když nebude o štěňata zájem? A kde najít nejvhodnějšího ženicha? Naše touha po potomcích však byla silnější než veškeré pochybnosti. Zaregistrovali jsme si mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici, vybrali elegantního a milého krycího psa - šampiona Snowy River Valiant, a vyrazili na krytí přes půl republiky do chovné stanice Danako paní Kohoutové…

Vše proběhlo podle plánu a Betynce se na podzim 2002 narodila krásná štěňátka – černobílá fenečka Abigail Avalanche (od malinka její povaha byla obrazem svého jména) a zlatobílý pejsek Archibald Angel („andílek“ tělem i duší). A padla další otázka - kterého si necháme? Rozhodnutí bylo od počátku zcela zřejmé a nikoli složité – tříčlennou smečku přeci zvládneme a to i v prostředí panelákového bytu.

Štěňátka rostla, samozřejmě také závodila a časem začala i ona sbírat úspěchy. Užívali jsme si společného života a časem jsme i miláčkům dopřáli bydlení s vlastní zahradou a tréninkových parkúrem. V roce 2006 se Abigail ze spojení s černobílým šampionem Moonlight Show Southy Shark (Danako) narodily 3 krásné fenečky – černobílá, zlatobílá a trikolorka. Nechali jsme si zlatobílou Blanche Baby (miláčka s vlastním názorem na všechno) a trikolorní temperamentní krásku Barbarellu Beau, černobílá milá Blueberry Boogie žije u našich rodinných přátel v Trutnově. Pravidelně se vídáme, občas u nás tráví Borůvka „dovolenou“ a naše pětičlenná smečka ji stále bere za vlastní.

Se všemi našimi psy trénujeme agility, jezdíme na závody, dokonce i Betynka do svých 15 let aktivně závodila v kategorii veteránů a získala tři roky za sebou titul Mistra republiky. Její vitalitu rozhodně podporuje život ve smečce, dostatek pohybu a skutečnost, že může dělat to, co jí baví – agility. Jen si přejeme, aby zdraví všem našim miláčkům ještě dlouho vydrželo a mohli jsme si společně užívat krásných „psích“ dnů.